4. neděle postní
Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije.
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 15,1-3.11-32)
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.‘ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!‘ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.‘ Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!‘ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.‘ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!‘ Otec mu odpověděl: `Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'“
Podnět k rozjímání
Kolikrát jsme v životě odešli hledat štěstí jinde, jen abychom zjistili, že skutečná radost byla celou dobu blízko – v domově, v blízkosti těch, kteří nás milují? Marnotratný syn si myslel, že svoboda znamená získat všechno hned. Až když padl na dno, pochopil, že pravá svoboda není v bohatství, ale v lásce a přijetí. Co pro mě znamená návrat domů? Umím odpustit těm, kteří se vrací? Jsem ochoten přiznat si své chyby a hledat smíření? Ztišme se a zamysleme se: Není čas vrátit se tam, kde nás vždycky čeká otevřená náruč?
Milovaní,
někdy si myslíme, že všechno zvládneme sami. Máme pocit, že život máme pod kontrolou, že jsme pány svého osudu. Mladší syn z dnešního evangelia měl stejný pocit. Myslel si, že svět čeká jen na něj, že když se osamostatní, bude mít všechno, co si kdy přál. Znáte to? Ten pocit, že štěstí leží někde jinde – mimo rodinu, mimo domov, mimo zodpovědnost. A tak se rozhodneme jít si za svým štěstím. Ale co když se ten sen změní v noční můru?
Kolikrát jsme už sami v životě věřili, že někde za rohem nás čeká něco lepšího? Že stačí změnit práci, přátele nebo místo, a všechno se vyřeší?
Chtít všechno hned
Ten mladší syn nečekal. Nechtěl čekat na dědictví, až jednou otec zemře. Chtěl všechno hned, jako by mu svět ležel u nohou. A otec? Dává mu, co žádá. Nevyčítá, nenutí ho zůstat. Jen mu rozdělí majetek.
Představte si mladého muže, který dostane velkou částku peněz – třeba výhrou v loterii. Zpočátku má pocit, že je nepřemožitelný. Kupuje drahá auta, pořádá večírky, všichni kolem něj jsou nadšení. Ale pak peníze dojdou. A s nimi zmizí i „přátelé“. Najednou zůstane sám – bez prostředků a bez těch, kteří mu dříve stáli po boku.
Možná se ptáte – proč mu to otec dovolil? Proč ho nenechal doma? Ale to je na tom to krásné. Bůh, který je v tomto příběhu zobrazen jako otec, nás nenechá násilím u sebe. Dává nám svobodu. I když to znamená, že nás ta svoboda může zranit.
Pád na dno
Když mladší syn všechno rozhází a zůstane bez peněz, přichází krutá realita. Prázdný žaludek, prázdné srdce, prázdné kapsy. A co je nejhorší – žádní přátelé, kteří by mu pomohli. Najednou se z party krále stává sluha vepřů. Představte si to – od luxusu k tomu nejubožejšímu místu, kde člověk touží po luscích, které žerou prasata.
Kolikrát jsme sami v životě byli na dně? Někdy to ani nemusí být hmotná bída, ale vnitřní prázdnota. Když se zdá, že všechno, co jsme budovali, se rozpadá.
Vzpomínám si na jednoho muže, který přišel o práci, kvůli které obětoval rodinu i zdraví. Najednou ztratil všechno. Právě tehdy si uvědomil, jak prázdný jeho život byl. V té největší bídě se rozhodl začít znovu. Přijal jakoukoliv práci, obnovil vztahy s dětmi a nakonec našel i nový smysl života.
Odvaha k návratu
Není jednoduché přiznat si chybu. Přiznat, že jsme udělali špatné rozhodnutí. Mladší syn v sobě ale nachází odvahu. Možná je to zoufalství, možná naděje, že doma bude líp. Ale ten první krok – ten je rozhodující. Překonat stud, strach z odsouzení, strach z odmítnutí.
Neboj se udělat první krok. Možná je to návrat domů, omluva, smíření. Pamatuj, že Bůh se neptá na počet chyb, ale na počet návratů.
Starší bratr – proč on a ne já
A pak tu máme staršího bratra. Ten, který zůstal, makal, byl poslušný. A najednou vidí hostinu na počest toho, kdo všechno promarnil. To se nedá pochopit! Kolikrát máme v životě pocit, že ti, co chybují, dostávají víc než my, co jsme pořád vzorní.
Nepřipadáme si někdy jako ten starší bratr? Máme pocit, že když jsme dělali všechno správně, měli bychom dostat víc. Ale milosrdenství není o zásluhách. Je to dar.
Bůh nás nikdy neodepíše
Příběh marnotratného syna je příběh o každém z nás. O tom, jak si myslíme, že to zvládneme sami. O tom, jak padáme a zraňujeme sebe i druhé. Ale především je to příběh o Bohu, který nikdy nepřestane čekat. O Bohu, který běží naproti, když se vrátíme. A o milosrdenství, které nemá hranice.
Možná jste někdy byli mladším synem – plni sebevědomí, ale nakonec zlomení. Nebo starším bratrem – poslušní, ale zahořklí. Nebo se cítíte jako otec – čekáte na návrat někoho blízkého. Ať už je to jakkoliv, pamatujte: Bůh nikdy nezavře dveře před nikým, kdo se vrací. Každý návrat je vítězstvím lásky nad chybou.
Výzva
Zkusme v sobě najít odvahu nejen vracet se, když jsme zabloudili, ale také přijímat ty, kteří se vrací. Buďme těmi, kdo běží naproti – s otevřenou náručí, bez výčitek a s radostí v srdci.
+jZ
