2. neděle adventní
Slova svatého evangelia podle Lukáše (3, 1-6)
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“
Milí čtenáři,
představte si, že jste na koncertě oblíbené kapely. Lidé se tlačí, snaží se najít nejlepší místo, někteří dokonce stojí na špičkách, aby něco viděli. A právě tehdy někdo z pořadatelů vezme mikrofon a řekne: „Uvolněte cestu, ať každý vidí a slyší!“ Přesně o tom je dnešní evangelium. Jan Křtitel se stává hlasem, který volá, aby se cesta k Pánu stala průchodnou pro všechny.
Kontext pro dnešní dobu
Lukáš nám v úvodu evangelia maluje politickou mapu tehdejší doby: císař, místodržitelé, údělní knížata. Je to jak seznam mocných, kteří mají všechno pod kontrolou. Ale co udělá Bůh? Nezvolí si palác, konferenční sál ani slavnostní audienci. Zjeví své slovo na poušti — v místě, kde není nic, co by rušilo.
A co dnes? Kolik z nás si stěžuje na nedostatek času, hluk nebo rušivé vlivy? Jan Křtitel nám připomíná, že Bůh mluví tam, kde mu uděláme prostor. Místo hledání luxusních odpovědí nás zve k jednoduchosti — k poušti našich srdcí, která možná není přelidněná, ale je připravená.
Výzva Jana Křtitele
„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ To není výzva pro bagristy a cestáře, ale pro nás všechny. Údolí symbolizují naše pády, nízké sebevědomí, pocity viny. Ty máme naplnit nadějí, vírou a radostí. Naopak hory a pahorky jsou naše pýcha, ego nebo předsudky, které musíme srovnat, abychom nechali Pána vstoupit. Narovnání křivých cest a uhlazení hrbolů? To jsou smíření s druhými, odpuštění a upřímnost k sobě.
Co to znamená prakticky?
Představte si, že vaše srdce je silnice. Jak vypadá? Má díry? Kličkujete mezi výčitkami a nezpracovanými vztahy? Advent je ten správný čas zapojit „opravnou četu“. Možná je čas zavolat příteli, se kterým jste se pohádali, nebo se podívat na věci, které jste už dlouho odkládali.
A co to „každý člověk uzří Boží spásu“?
Tohle je příslib pro všechny. Nejen pro ty, kdo pravidelně chodí do kostela, ale i pro ty, kteří se cítí ztracení, nehodní nebo unavení. Boží spása není VIP záležitost. Je pro každého, kdo otevře své srdce.
🐁lenka na týden
Jan Křtitel je hlasem naděje. Je připomínkou, že Bůh přichází k nám, ne kvůli naší dokonalosti, ale navzdory naší křivolakosti. Každý člověk uzří Boží spásu, pokud jen dovolí Bohu, aby k němu přišel. Udělejme mu cestu, a to ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Vždyť my jsme ti, kdo nejvíc touží po pokoji, radosti a odpuštění.
A teď? Méně řečí, víc činů. Vraťme se ke svým „cestám“ a připravme je tak, aby byl náš advent časem skutečné proměny.
+ jáhen Zdeněk
