33. neděle v mezidobí
Evangelium podle Marka (Mk 13, 24-32)
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velkou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vybrané ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni ao té hodině však nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“
Jsi připravený?
Představte si to: jeden den jdete po ulici, zapnete Spotify, pustíte svůj oblíbený playlist, a najednou… ticho. Ne kvůli slabé Wi-Fi. Ticho. Obloha potemní, hvězdy začnou padat jako ve špatném filmu o konci světa. Co uděláte? Chytíte mobil a začnete googlit: „Co dělat, když nastává apokalypsa?“ Nebo si řeknete: „Konečně! Ježíš přichází!“?
Přesně o tom je dnešní evangelium. Ježíš popisuje obrazy, které zní jako trailer na epický sci-fi film. Ale pozor, není to o tom, abychom seděli a čekali na finální záběr. Je to o tom, jak žít teď. A teď se vás zeptám: Jak by vypadal váš dnešek, kdy byste věděli, že zítra končí svět?
Ježíš nám v tomhle textu neříká, abychom se báli. Neříká ani: „Kup si konzervy a schovej se do bunkru.“ Jeho poselství je jednoduché: Buď připravený. Ale co to znamená? Znamená to být lepší verze sebe sama, dělat to nejlepší pro lidi kolem sebe. Ne proto, abychom si „zajistili místo v nebi,“ ale proto, že je to ta cesta, jak žít naplno už tady a teď.
Ježíš říká, že fíkovník, který začíná pučet, je znamením, že přichází léto. Převedeno do dnešního jazyka: Pokud se tvůj nejlepší kámoš omluví za něco, co tě fakt naštvalo, je to znamení, že vztahy mají cenu. Pokud tě cizí babička v tramvaji poprosí o pomoc a ty ji pustíš sednout, je to znamení, že i drobnosti mění svět.
Ježíš nám neříká, abychom si zapisovali data nebo spekulovali, kdy „to“ přijde. Říká: Uč se číst znamení. Ne na nebi, ale v lidech kolem sebe. Každý den je příležitost být součástí něčeho většího.
Když slyšíme o konci světa, většinou si představíme katastrofy. Ale co když konec světa není něco, čeho bychom se měli bát? Co když je to jako nový level ve hře? Konečně se setkat tváří v tvář s Tím, kdo tě miluje víc, než si dokážeš představit.
Otázka není, kdy to bude. Otázka je: „Jsem připravený? Žiju tak, abych se nemusel stydět za své poslední zprávy, poslední rozhovor, poslední rozhodnutí?“
Závěrečné zamyšlení na týden:
Zkus si tento týden představit, že každý den je tvůj poslední. Jak by vypadal? Řekl bys svým blízkým, že je máš rád? Vyřešil bys staré spory? Udělal bys něco, co tě děsí, ale co už dlouho odkládáš? A hlavně: Nezapomínej, že Bůh tě miluje takového, jaký jsi. A to je nejlepší znamení ze všech.
+jZ
