Začátek svatého evangelia podle Jana (Jan 1,1-18)
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.
Milovaní,
přemýšleli jste někdy, co je to „slovo“? Každý den jich použijeme tisíce – mluvíme, píšeme, čteme. Slova mají moc. Dokážou rozesmát, ale také zranit. Mohou inspirovat, ale i ublížit. Evangelium, které jsme dnes slyšeli, jde ale ještě dál: tvrdí, že Slovo je základem všeho, co existuje.
Na počátku bylo Slovo
Jan začíná svůj text slovy, která nás vrací úplně na začátek. Neříká, že na počátku byla hmota, energie nebo náhoda, ale Slovo. V dnešní době, kdy jsme posedlí technologiemi a vědeckými teoriemi, zní tahle myšlenka skoro jako z jiného světa. Ale co když na tom něco je? Co když je za vším smysl – něco nebo někdo, kdo dává našemu světu řád?
Slovo mezi námi
Pak přichází ta nečekaná zpráva: Slovo se stalo tělem. Ne záznamem v knize nebo heslem v encyklopedii. Ale tělem – člověkem, jako jsme my. Bůh, který byl zdánlivě vzdálený, vstoupil do naší každodenní reality. Je to jako kdyby si programátor sedl dovnitř svého vlastního kódu, aby nám ukázal, jak se má svět „správně spustit.“
A teď si to představte v dnešní realitě: Bůh přichází mezi lidi. Možná byste čekali někoho, kdo se objeví v limuzíně, s bodyguardy, obklopený luxusem. Ale ne. On přichází prostě, obyčejně, aby byl pochopen všemi – nejen věřícími, ale i těmi, kteří třeba s vírou zápasí nebo ji vůbec neřeší.
Světlo, které temnota nepohltila
Jedna z nejkrásnějších vět tohoto evangelia říká: „Světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.“ Je to obrovská naděje. Každý z nás zná temnotu – ne nutně fyzickou, ale tu v našich vztazích, v nás samotných nebo v tom, co se kolem nás děje. Jan nám připomíná, že světlo má vždycky navrch. Že i v největší tmě může zazářit malý paprsek naděje.
Co to znamená pro nás dnes?
Možná si teď říkáte: „Dobře, ale co s tím mám dělat?“ Tady je jednoduchý tip. Když Jan píše, že Slovo přišlo mezi nás, znamená to, že jsme také my pozváni být „světlem.“ A to neznamená rozdávat náboženské letáky. Znamená to být člověkem, který jedná s láskou, moudrostí a respektem – ať už věříte v Boha, nebo ne.
Každé vaše slovo a čin mohou být světlem. Někdy stačí jen naslouchat. Jindy se zastavit a pomoct. A někdy je to jen o tom, být přítomen – skutečně přítomen. V dnešním světě, kde se spousta lidí cítí neviditelných, může být už jen obyčejné „Jak se máš?“ obrovským paprskem světla.
🐁lenka
Ať už jste věřící, nebo ne, příběh o Slovu, které se stalo tělem, je o něčem univerzálním. O tom, že za chaosem světa je smysl. Že i když se všechno zdá ztracené, světlo vždycky svítí. A že my sami můžeme být tím světlem, které ostatním pomůže najít cestu.
Buďme dnes a každý den tím světlem. Slovo už přišlo. Na nás je, abychom ho nechali zářit dál.
+jZ
