1) V noci
Evangelium podle Lukáše (Lk 2,1–14)
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“
2) Za svítání
Evangelium podle Lukáše (Lk 2,15–20)
Když andělé odešli od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“ Pospíchali (tam) a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
3) Ve dne
Začátek svatého evangelia podle Jana (Jan 1,1-18)
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.
Poznámka k textům
Všechny tři evangelijní texty čteme v jeden den – při Slavnosti Narození Páně (tzv. „mše v noci“, „mše za svítání“ a „mše ve dne“). Myšlenka je stejná:
• Bůh se stal člověkem, aby každého z nás vyvedl ze tmy do světla.
• Jen na to reagujeme různým způsobem, ať už jsme pastýři na poli, přemýšlivá Maria nebo lidé, kteří teprve hledají víru.
Zrození naděje – příběh, který hýbe všemi srdci
Představ si tichou noc. Žádné světelné efekty, žádné bouřlivé ohňostroje. Jen chladná hvězdná obloha a obyčejná stáj. Tady, na místě, které bys možná přehlédl, se odehrál příběh, jenž dodnes rozechvívá miliony lidí. V chudobě a tichu se narodil Ježíš – Spasitel, o němž mluví všechna tři čtení vánoční liturgie. Nejsou to jen slova prastarých textů, ale poselství, že i v té nejhlubší tmě může zazářit světlo.
Když se narodilo Dítě
Pastýři, drsní chlapi na poli, spatří anděla, a v úžasu klesnou na kolena. Přesto se rozběhnou do Betléma. Co asi cítili, když objevili Marii, Josefa a novorozeného Ježíše? Možná stejné překvapení, které zažiješ, když se v tvém životě stane něco nečekaně krásného.
Slovo mezi námi
Janovo evangelium přirovnává Ježíše k „Božímu Slovu“. Zkus si představit sílu slova – dokáže zraňovat i nadchnout. A teď si uvědom, že tohle jediné Slovo se stalo člověkem. Neohromilo vojskem, nepřetlačilo mocí. Přišlo jako malé dítě, odkázané na péči a lásku druhých.
A co když nevěřím?
Možná se směješ starým legendám. Nebo ti vadí představa, že by Bůh mohl existovat. Ale ať už tomu říkáš jakkoli, tenhle příběh má nepopiratelnou sílu. Mluví o naději uprostřed beznaděje, o světle uprostřed temnoty. Ať už jsi věřící, skeptik nebo unavený člověk hledající smysl, zkus na chvilku otevřít srdce myšlence, že i největší tma může být prozářena paprskem světla.
Proč právě Vánoce?
Zrození Ježíše není jen křesťanský rituál, ale symbol víry v lepší svět. A i když tě představa náboženství neláká, možná právě v téhle tiché noci najdeš kousek klidu – a třeba i kousek víry v to, že zázraky se dějí. Někdy přijde změna z nejnepravděpodobnějších míst: jako v chladné betlémské stáji.
Ať už slavíš Vánoce jako křesťan, jen milovník dárků, anebo „nevěřící Tomáš“, tenhle příběh má potenciál dotknout se každého. Protože každý potřebuje slyšet, že život, láska a světlo mohou zvítězit nad tmou.
To je poselství, které se nedá jen tak přejít. A právě o tom vyprávějí tři evangelijní texty pro Slavnost Narození Páně – ve tmě noci, nad ránem i za jasného dne. Naděje přichází ve chvíli, kdy ji nejméně čekáš, a může dát tvému srdci nový impuls.
Zkus to prožít právě teď. Možná se v tobě zrodí něco, co překoná posměch i kritiku: hřejivý plamen naděje.
+jZ
