Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – Boží hod velikonoční
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.
Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 20,1-9)
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Podnět k rozjímání
Znáš ten moment, kdy rozum říká „nemá to cenu“, ale srdce stejně jde? Marie jde ke hrobu – ne pro zázrak, jen být blízko. I když bolí. A právě tam, v prázdnotě, začíná všechno nové. Ne proto, že ví, ale protože miluje. Umím jít i já, když nic nedává smysl? Když odpovědi chybí a zůstává jen ticho? Možná právě tam Bůh šeptá nejhlouběji.
Milovaní,
První ráno po sobotě. Ticho, tma a jedna žena, co prostě nedokáže zůstat doma. Marie Magdalská. Sama neví proč jde. Vždyť je konec, ne? Ale některé věci člověk dělá, i když rozum říká: zůstaň, spi, vykašli se na to. Jenže láska je paličatá. A silnější než logika.
Když přijde k hrobu, není tam nic. Prázdnota. Kámen odvalený. Ale místo úlevy přichází další rána. „Vzali ho. Už ani tělo nám nenechali.“ Žádné fanfáry, žádná velikonoční radost. Jen další šok. Protože tak to někdy bývá – když si myslíš, že už hůř být nemůže, přijde další „aha, může“.
Marie běží. Ne kvůli naději, ale protože to jinak nejde. Kvůli šoku, strachu, zmatku, možná i kvůli té lásce, která si nedá pokoj. Přibíhá k Petrovi a Janovi, a když mluví, hlas se jí třese: „Nevíme, kam ho položili.“ Žádné „vstal“, žádný zázrak. Jen chaos. Protože když se děje něco velkého, člověk to většinou hned nepozná. Většinou nejdřív uvěří tomu nejhoršímu.
Petr a Jan taky běží. Dva chlapi, co potřebují něco pochopit. Jan běží rychleji – možná protože je mladší, možná protože má lehčí srdce. Ale když dorazí, počká. Nevleze dovnitř. Dává přednost Petrovi. A to je možná největší forma lásky – ne ta, co křičí, ale ta, co umí počkat.
Petr vejde. Nevidí Krista. Jen pruhy plátna a roušku. Ale ne poházenou. Složenou. Jakoby si někdo v klidu ustlal a pak zase vstal. Ne jako někdo, kdo prchá. Ale jako někdo, kdo ví, že smrt už nemá poslední slovo.
Pak vstoupí Jan. Ten, který miloval. Nevidí o nic víc. A přesto – věří. Ne protože by měl důkaz, ale protože jeho srdce ví, co oči nevidí. A evangelium neříká „pochopil“. Říká „uvěřil“. A o to tu jde. Víra nezačíná tam, kde máš jasno. Ale tam, kde ti chybí odpovědi – a přesto se v tobě něco pohne.
Ježíš tam není. A to je právě ono. Víra se rodí z prázdnoty. Z toho, co chybí. Z místa, kde čekáš smrt – a najdeš ticho. Ale ticho, které není prázdné. Jenom jinak plné.
Ti tři – Marie, Petr, Jan – nebyli žádní mistři teologie. Byli zmatení, unavení, plní otázek. A stejně to stačilo. Protože Bůh nepotřebuje, abys byl génius. Jen abys byl otevřený.
A nás se to týká taky. Kolikrát máme pocit, že Bůh nikde není? Kolikrát koukáme do prázdna a říkáme si: „Takhle to nemělo dopadnout“? Jenže právě tehdy se může stát ten největší zázrak. Ne v křiku, ne v triumfu, ale v tichu.
Víra neroste z jistot. Roste z těch míst, kde jsme ztracení, kde nevidíme světlo – a přesto se nevzdáme. Kde milujeme, i když nevíme proč. Kde hledáme, i když máme strach.
Křesťanství nezačalo jako show. Začalo u prázdného hrobu. A právě tam se může znovu narodit i naše víra. Ne v dokonalosti, ale v otázkách. Ne v odpovědích, ale v hledání. Protože Kristus často nepřichází s fanfárami. Jen s tím tichým znamením, že něco skončilo – a něco nového právě začíná.
+jZ
