V pátek byl ten večer! Večer, kdy děti najednou záhadně zmizí pod postelí, aby se „schovaly“ před čertem, zatímco rodiče horečně nakupují uhlí (ne, uhlíř Pepa opravdu nebyl včera vyprodaný kvůli energetické krizi). Mikuláš, anděl a čert. Tři legendární postavy, které v našich končinách vládnou večeru 5. prosince. Ale kdo vlastně byl tenhle tajemný chlápek v biskupské mitře, co tahá pytel plný sladkostí – nebo děsivých brambor?
Pravý Mikuláš: Ne ten z kostýmu za dvě stovky
Svatý Mikuláš z Myry, podle historických záznamů, nebyl jen tak někdo. Narodil se kolem roku 270 v dnešním Turecku, a už od dětství to byl borec. Jeho rodiče byli bohatí, ale on místo toho, aby si koupil pořádný „sporťák“ (v jeho době to byl asi nejrychlejší osel), rozdal majetek chudým a šel sloužit Bohu. Nakonec se stal biskupem v Myře.
Ale pozor, tady to začíná být zajímavé. Mikuláš nebyl jen tak nějaký nudný kazatel. Byl to akční typ. Třeba jednou zachránil tři dcery chudého muže před tím, aby je prodal do otroctví. Jak? Jednoduše jim hodil přes okno pytlíky se zlatem. Ano, ten chlap měl takovou mušku, že by ho brali do NBA.
Legenda, co vydržela staletí
Představte si to: biskup, který rozdává zlaté pytlíky, zachraňuje lidi před hladomorem, pomáhá námořníkům přežít bouře a ještě k tomu prý zvládl vzkřísit pár mrtvých dětí. Taková pověst se šíří rychlostí světla – teda spíš rychlostí oslí pošty – a brzy byl Mikuláš známý po celé Evropě.
Zatímco my si ho představujeme s mitrou a berlou, původní legendy o něm byly mnohem vážnější. Ale lidi se chtěli bavit, a tak se z něj postupně stal patron dětí a štědrosti. A co se stane, když smícháte svatého, štědrost a trochu děsivé čerty? Mikulášská tradice je na světě.
Mikuláš dnes: Trochu svatý, trochu showman
Svatý Mikuláš, jak ho známe dnes, má mnohem modernější šmrnc. Děti ho milují, protože přináší sladkosti. Rodiče ho milují, protože je to snad jediný večer v roce, kdy si děti dobrovolně čistí zuby. A čerti? Ti jsou pořád tady, aby nám připomněli, že se máme chovat slušně – nebo aspoň předstírat, že se chováme slušně.
A co vy, hledající nebo skeptici? Možná vás Mikulášská legenda nerozhýbe k modlitbám, ale možná vás zaujme, že v ní nejde jen o víru. Jde o lidskost. O to, že dobré skutky, ať už je dělá biskup v mitře nebo vy ve svetru od babičky, mají smysl.
Mikuláš je víc než jen večer plný pamlsků a uhlí. Je to připomínka, že každý z nás může být trochu jako on – štědrý, ochotný pomoct a někdy i odvážný. Takže příští rok, až vám někdo řekne, že Mikuláš je jenom pohádka pro děti, vzpomeňte si na biskupa z Myry, co rozdával zlato oknem. A pokud vám zbyl pytlík sladkostí, podělte se s těmi, co ho opravdu potřebují. Možná zjistíte, že být Mikulášem je docela fajn pocit.
+jZ
