„Kdo hledá, najde, kdo tluče, tomu bude otevřeno. A ten, kdo tu zabloudil... je tady správně.“
„Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.“
📖 Evangelium: Mt 2,1–12
„Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu.“
Slova svatého evangelia podle Matouše:
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
❤️ Zrnko pro dnešní den:
Kdo se vydá hledat pravdu, musí počítat s tím, že se vrátí jinudy.
👉 Ještě o kousek víc k dnešnímu evangeliu:
Mudrci od východu nejsou žádní svatoušci z kostelních lavic. Jsou to lidé, kteří čtou znamení, sledují hvězdy a kladou otázky. Vydají se na cestu ne proto, že by měli všechno jasné, ale proto, že něco zahlédli a nechtěli to přejít. A to je možná první důležitý moment celého příběhu. Víra tady nezačíná jistotou, ale neklidem, který člověku nedá spát.
Zajímavé je, že do Jeruzaléma přicházejí s upřímnou otázkou a narazí na strach. Herodes se lekne a s ním celé město. Jedni hledají, druzí se bojí, že by se něco mohlo změnit. Někdy totiž největší odpor k novému nevychází z nevědomosti, ale z obavy, že bychom museli opustit své jistoty, svou moc nebo pohodlí.
Hvězda mudrce nevede do paláce, ale do obyčejného domu. Nečeká tam trůn ani stráž, ale dítě a jeho matka. A přesto právě tady padnou na kolena. Ne proto, že by byli donuceni, ale proto, že poznali, že pravá velikost se často skrývá tam, kde bychom ji nehledali. Dávají dary, které nejsou jen symbolické, ale i praktické. Zlato, kadidlo, myrha. To nejlepší, co mají, protože pochopili, že setkání s pravdou si žádá víc než jen obdiv.
A pak přijde tichá, ale zásadní věta. Vrátili se jinou cestou. Nejen geograficky. Kdo se opravdu setká s tím, co dává smysl, nemůže pokračovat stejně jako dřív. Něco se posune, něco se změní, něco už nejde vzít zpátky. Ne vždy je to pohodlné, ale je to poctivé.
Možná dnes nejsme povoláni hledět na hvězdy. Ale jsme zváni dívat se pozorně. Na to, co nás vyrušuje, přitahuje a zve k cestě. Protože někdy právě to, co nás vyvede z obvyklé trasy, nás dovede blíž k tomu, po čem jsme celou dobu toužili.
„Kdo hledá, najde… i když to může trvat!“ (Mt 7,7)
„Drahý Bože, přicházím k Tobě takový, jaký právě jsem. Nevybroušený, často zmatený, občas unavený, ale s nadějí, že i moje otázky mají u Tebe místo. Dej mi moudrost, abych se v tomhle světě neztratil, a dej mi humor, abych se dokázal smát i tehdy, když to působí nemožně. A když padnu, ukaž mi, že i pád může být začátkem cesty. Amen.“
Vítejte, milí čtenáři a internetoví poutníci,
tenhle blog nepíšu proto, že bych měl všechny odpovědi. Píšu ho proto, že věřím, že víra se neděje jen v kostele, ale i na zastávce autobusu, v čekárně u doktora, v kuchyni, kde se připálí večeře, nebo v tichu, které nás přepadne uprostřed hluku. Není to sbírka naučných článků ani kázání v digitální podobě. Je to spíš pokus hledat stopy Boha v obyčejném dni a ukázat, že křesťanství může být nejen vážné, ale i radostné, úsměvné a lidské.
Tento blog je určený všem, kdo se ptají. Pro věřící, kteří občas zakopnou a potřebují slyšet, že nejsou sami. Pro hledající, kteří by rádi našli víc než jen fráze. Pro skeptiky, kteří chtějí zjistit, jestli víra dokáže být srozumitelná i bez patosu. A pro posměváčky, kteří se možná překvapí, že i křesťané mají smysl pro humor a nebojí se mluvit o svých pochybnostech.
Víra pro mě není vitrína s dokonale naleštěnými exponáty. Je to cesta, batoh, ve kterém se povaluje všechno možné: otázky, radost, únava i smích, který občas přijde v tu nejnevhodnější chvíli – a právě proto je nejupřímnější. Je to světlo v obyčejném dnu a dech, který nás drží, když máme pocit, že už nezvládneme ani krok.
Možná tady najdete odpověď. Možná jen inspiraci k tomu, položit si novou otázku. A možná prostě jen úsměv nad tím, že i víra může být obyčejná a radostná. To všechno sem patří. Protože Bůh není vzdálený pozorovatel, ale někdo, kdo se nechává najít uprostřed našeho chaosu.
Tak se posaďte, nebo klidně zůstaňte tak, jak právě jste, a čtěte. Pojďme spolu hledat Boha tam, kde by nás to dřív ani nenapadlo. Protože Bůh ví, co dělá. A my se to možná teprve učíme chápat.
Člověk není jen tělo, ale i mysl a duše. V podcastu Pod Povrchem mluvím o tom, proč zdraví není jen otázka kalorií a kilometrů, ale i víry a vztahů. Poslechnout si mě můžete kliknutím na horní tlačítko s mikrofonkem.
„Hledej pokoj a usiluj o něj!“ (Žl 34,15)
Každý týden něco nového. Týdeník přináší pravidelnou dávku inspirace, která vás provede radostmi i výzvami života. Někdy je třeba zastavit se a nechat se povzbudit. Objevte pohled na víru, který vám dodá sílu i klid. Přijměte pozvání na týdenní zastavení.
„Všecko zkuste, dobrého se držte.“ (1 Tes 5,21)
Někdy se život zamotá a my hledáme odpovědi. Myšlenkovník je prostor pro úvahy, které vás nakopnou, pobaví nebo prostě jen rozproudí myšlenky. Není to přednáška, ale sdílení lidské zkušenosti. Víra jako cesta, která někdy vede klikatě. Přijďte se zamyslet.
„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8,32)
Katolík je místo, kde se potkává víra s každodenním životem. Odpovědi na otázky, které si možná kladete, i zajímavosti, které vás mohou překvapit. Historie, teologie, ale i praktické rady. Víra jako živý proud, který prochází časem i naším životem. Čtěte a objevujte.
„Vždyť radost v Pánu je vaše síla.“ (Neh 8,10)
Víra může být i veselá! Vtipník ukazuje, že radost je součástí života stejně jako otázky a hledání odpovědí. Smysl pro humor nám pomáhá přežít i těžší dny. Proč se na víru nepodívat s nadhledem? Přijďte se zasmát a najít radost i v obyčejných věcech.
Možná jste mě objevili tady na blogu Bůhvíproč, místě, kde se víra potkává s obyčejným dnem, s úsměvem i pochybností, s kafem v ruce a otázkou v srdci. Kde hledáme, ptáme se, někdy tápeme a přesto, nebo právě proto, věříme. Ne proto, že musíme, ale protože chceme.
Jenže tím to nekončí. Kromě těchto duchovních a lidských zamyšlení píšu také fejetony, které publikuji na platformě Médium od Seznamu. Jsou to krátké glosy o společnosti, politice, absurditách doby i každodenních bizarnostech, které nám protečou mezi prsty jako ranní zprávy a přesto v sobě nesou příběh. Tam se nebojím být víc ironický, všímavý a někdy i sarkastický, protože i humor dokáže odhalit pravdu, která by jinak zapadla.
Na Médiu najdete pod mým jménem i tlačítko „Sledovat“. Budu rád, pokud návštěvníci tohoto blogu podpoří mou tvorbu i tam a přidají se k mým čtenářům přímo na Seznamu. Upřímně mě zajímá, kolik z vás se rozhodne kliknout, protože pro autora je to nejen povzbuzení, ale i znamení, že jeho slova našla cestu dál.
Píšu tak, jak to cítím. Někdy s jemnou ironií, jindy s roztřeseným úsměvem. Občas se trefím do černého, občas jen do vlastní nohy. Ale vždycky s chutí a s přesvědčením, že slova mají smysl, i když jsou někdy pokřivená stejně jako svět, o kterém vyprávějí.
Baví mě hledat věci, které jiní přehlédnou. Detaily, které umí vyvolat smích, mrazení v zádech nebo tichý souhlas. Nejsem profesionální novinář, spíš pozorovatel, který rád píše. A když moje slova někoho potěší, rozesmějí nebo přimějí na chvíli se zastavit, pak to celé dává smysl.
Pokud vás baví víra s úsměvem, svět s nadhledem a psaní, které si na nic nehraje, věřím, že si cestu k mým fejetonům najdete. A jestli vás osloví, pak díky za každé sdílení, komentář či kliknutí na „Sledovat“, protože to není jen radost pro autora, ale i most, po kterém může slovo dojít dál.
